Ve SMART Informatics pomáháme podnikům získat lepší přehled o provozu, efektivněji využívat dostupné informace a snižovat provozní náklady. Navrhujeme řešení na míru, která propojují video, provozní data, moderní komunikační technologie, robotické platformy, senzory a analytické nástroje do jednoho funkčního celku.
Stavíme na více než 30 letech zkušeností s profesionálním zpracováním a přenosem videa, kde jsou spolehlivost, kvalita a dostupnost informací v reálném čase naprostým základem. Toto know-how dnes využíváme v průmyslu, bezpečnosti i prostředí záchranných složek. Propojujeme technologie, které se často používají odděleně, a vytváříme z nich systémy poskytující srozumitelné a využitelné informace operátorům, technikům i managementu.
Jednou z oblastí je autonomní monitoring a inspekce průmyslových provozů. Mobilní robotické platformy vybavené kamerami, termovizí a dalšími senzory mohou samostatně vykonávat pravidelné kontrolní mise, odečítat hodnoty z měřidel, sledovat stav zařízení nebo upozorňovat na anomálie, například přehřívání technologií či únik plynů. Propojení provozních dat s videem přitom poskytuje důležitý kontext, který samotná číselná data často nedokážou zachytit.
Získané informace lze dále analyzovat a využívat pro monitoring stavu zařízení, prediktivní údržbu, bezpečnost provozu i postupnou automatizaci dalších procesů. Stejný princip lze uplatnit při autonomní ostraze průmyslových areálů, vzdálené technické podpoře nebo specializovaných inspekčních úlohách. Technologie tak mohou převzít především rutinní, opakované nebo rizikové činnosti a umožnit lidem více vidět, rychleji vyhodnotit situaci a lépe se rozhodovat.
Každý podnik má jiné prostředí, infrastrukturu, rizika a priority. Proto nevytváříme jeden univerzální produkt. Společně se zákazníkem hledáme nejvhodnější kombinaci technologií a celé řešení přizpůsobujeme konkrétním podmínkám – od prvotního návrhu přes integraci a implementaci až po dlouhodobou podporu.
pozvánka na stánek
Dobrý den, moje jméno je Olga Jedličková, jsem ze společnosti Smart Informatics a chtěla bych vás pozvat na konferenci Smart Industry, která se bude konat v Plzni 12. a 13. listopadu v Techmanii. A za naši firmu tam budeme ukazovat naše robotické řešení, které lze použít jak do průmyslových provozů nebo například pro použití na železničním servisu a další oblastí, kterou bychom vám tam chtěli představit, je třeba security, kde dokážeme pomocí robotů hlídat nějaké rozsáhlé průmyslové areály.
Poslechněte si rozhovor s partnerem
Autonomní robotika se postupně přesouvá z fáze technologických demonstrací do reálných průmyslových aplikací. Firmy hledají způsoby, jak pomocí mobilních robotů automatizovat pravidelné kontroly, získávat data z provozu nebo nahradit člověka tam, kde je jeho práce rutinní či zbytečně riziková. Společnost Smart Informatics propojuje autonomní robotické platformy s kamerovými systémy, senzory, datovou infrastrukturou a technologiemi pro spolehlivý přenos obrazu. S Olgou Jedličkovou jsme mluvili o tom, kde už dnes podobná řešení dávají smysl, jakou roli v nich začíná hrát umělá inteligence a co ještě musí autonomní robotika překonat, aby se stala běžnou součástí průmyslových provozů.
Zobrazit přepis rozhovoruSmart Informatics má poměrně široký záběr. Jak byste jednoduše popsala, co zákazníkům nabízíte?
Úplně jednoduše řečeno nabízíme řešení. Nikdy jsme nebyli firma, která zákazníkovi pouze prodá technologii a tím pro ni projekt končí.
Nejdříve potřebujeme zjistit, co zákazník skutečně potřebuje, kde má úzká místa a čeho chce dosáhnout. Teprve podle toho hledáme vhodnou kombinaci technologií. Jsme systémový integrátor a díky poměrně širokému portfoliu můžeme řešení skládat podle konkrétní situace.
Řada lidí si Smart Informatics spojuje s robotickým psem. Ještě před několika lety podobné platformy působily spíš jako technologická zajímavost. Změnilo se to?
Určitě. Když jsme s robotikou před několika lety začínali, lidé ji vnímali hlavně jako zajímavou hračku. Dnes už zákazníci přicházejí s konkrétními nápady, kde by autonomního robota mohli využít.
Jedním z důvodů je nedostatek pracovní síly v průmyslových provozech. Velký prostor vidíme také u pravidelných servisních činností, technických prohlídek nebo měření různých veličin. Pokud technik každý den opakuje stejnou kontrolu, může část této práce převzít autonomní systém. Technik se potom může věnovat úkolům, kde jsou jeho zkušenosti a odbornost potřeba mnohem více.
Robotický pes je tedy ve skutečnosti především nosičem dalších technologií?
Přesně tak. Pro nás není zásadní, jestli má robot čtyři nohy, kola nebo pásy. Důležité je, co dokáže nést a jaká data díky němu získáme.
Smart Informatics dlouhodobě vychází z oblasti profesionálního videa, takže k senzorickým datům dokážeme přidat také obraz. Neprodáváme robotického psa jako samotný produkt. Stavíme řešení, ve kterém robotická platforma nese potřebné technologie, sbírá data a obraz a ty se následně analyzují a dostávají ke správnému člověku.
S profesionálním zpracováním a přenosem videa máte více než třicet let zkušeností. Jak se tento svět propojuje s autonomní robotikou?
Dobře je to vidět třeba na vzdáleném servisu. A tam dokonce vůbec nemusí figurovat robot.
Představte si mladšího technika vybaveného kamerou nebo chytrými brýlemi. Na druhém konci může sedět zkušený seniorní kolega, který už nemusí jezdit na každý servisní zásah. Může být na druhém konci republiky nebo klidně světa. Mladší technik mu poskytuje oči a ruce přímo na místě a zkušenější kolega ho na dálku naviguje.
Podobný princip funguje u autonomního robota. Senzory a kamery sbírají informace, obraz a data přeneseme například na technický dispečink a ještě předtím je můžeme analyzovat. Člověk tak nedostane tisíce hodnot, ve kterých se musí orientovat. Dostane konkrétní informaci, podle níž se může rozhodnout.
Je právě nedostatek zkušených pracovníků jedním z hlavních důvodů, proč se firmy o podobná řešení zajímají?
Je to velmi častý důvod. Firmám chybějí kvalifikovaní lidé a někdy technický personál obecně. Zároveň část jejich pracovní doby zabírají činnosti, které jsou stále stejné.
I kdyby technik strávil podobnými úkoly jen hodinu z každé směny, pořád je to čas, který může věnovat kvalifikovanější práci. Autonomní systém mezitím provede kontrolu, nasbírá potřebná data a technik se na jejich základě rozhodne, co je skutečně potřeba řešit.
Když na robotickou platformu umístíte kamery, LiDAR, senzory a komunikační technologie, co bývá při nasazení nejsložitější?
Skloubit všechny části dohromady a přizpůsobit je prostředí, ve kterém se robot skutečně bude pohybovat.
Velký rozdíl je mezi výrobní halou se známým a relativně neměnným prostředím a provozem, který se neustále mění. V hale může robot například pravidelně kontrolovat, zda jsou na určených místech hasicí přístroje, mají správné označení a platnou kontrolu. To je poměrně jednoduchý scénář.
Mnohem složitější je třeba železniční servis, který nyní řešíme. Robot se může pohybovat kolem kolejiště nebo v servisním depu, jenže prostředí se neustále mění. Přijíždějí různé vlaky a vagony, pokaždé zastaví trochu jinde a mají odlišnou konstrukci. Pro autonomní pohyb je to úplně jiná disciplína.
Jak důležitá je pro podobné aplikace konektivita? Hodně se v této souvislosti mluví o 5G.
Pokud máte průmyslový areál pokrytý vlastní 5G SA sítí, je to samozřejmě ideální. Přenos velkého množství dat a obrazu se tím výrazně zjednoduší.
Jenže pracujeme také v prostředích, kde není 5G a někdy ani kvalitní mobilní signál. Tady využíváme zkušenosti, ze kterých Smart Informatics původně vychází.
Používáme například technologii datového bondingu, která dokáže spojit různé dostupné zdroje konektivity. Může využívat 5G, LTE i satelitní připojení a vytvořit z nich stabilní datovou cestu.
Zkoušeli jsme například umístit malou anténu Starlinku přímo na robotického psa. Robot si tím dokáže zajistit vlastní konektivitu i v prostředí, kde by jinak byl přenos dat problém.
Sběrem obrazu a dalších veličin ale vzniká obrovské množství dat. Jak zabránit tomu, aby byl člověk na dispečinku zahlcen?
Právě v tom je další důležitá část celého řešení. Technik nepotřebuje vidět všechno, co robot naměřil. Potřebuje vědět, že se někde děje něco nestandardního.
Data proto musíme nejdříve zpracovat a analyzovat. Velkou roli zde začíná hrát umělá inteligence, například při analýze obrazu. Systém lze naučit rozpoznávat, co je v daném prostředí standardní a co už představuje problém.
Výsledkem může být například jednoduché upozornění, že na konkrétním ložisku vzrostla teplota nad stanovenou hodnotu. Technik potom jde přímo na dané místo a situaci zkontroluje. Nemusí kvůli tomu několikrát denně obcházet celý areál.
Je právě AI cestou k tomu, aby se z podobných řešení staly skutečně autonomní systémy?
Určitě v tom má velký potenciál. Zároveň jsme stále ve fázi, kdy se technologie učí a hledáme vhodné scénáře použití.
Neexistuje jeden univerzální robot, který koupíte a pošlete kamkoliv. Každá aplikace potřebuje trochu jiné vybavení. Někde stačí standardní kamera, jinde potřebujete vysoké rozlišení, termokameru, noční vidění nebo specifická čidla.
Řešení proto vždy stavíme podle toho, co má zákazník skutečně kontrolovat a měřit.
Kde dnes vidíte největší zájem o autonomní systémy?
Řada projektů je stále ve fázi proof of concept. Velmi zajímavý je například zmíněný železniční servis, kterým se nyní zabýváme.
Další oblastí je bezpečnost a ostraha rozsáhlých areálů. Robot může převzít pravidelné obchůzky a sledovat předem definované situace.
Pořád ale počítáme s člověkem. Když systém zaznamená nestandardní situaci, operátor může převzít manuální řízení robota, přiblížit se k místu a zjistit, co se děje. Samotné rozhodnutí o dalším postupu zůstává na něm.
Vedle průmyslu pracujete také na řešení pro Hasičský záchranný sbor. Jak se k sobě tyto dva světy dostaly?
Přes naše zkušenosti s přenosem obrazu. Technologie, kterou dnes používají hasiči, vychází z podobného principu jako řešení používaná při živých televizních přenosech.
Když přijede zpravodajský tým na místo události, také nemůže počítat s ideální konektivitou. Potřebuje využít dostupné signály a zajistit stabilní přenos obrazu. Hasiči řeší velmi podobný problém, často ještě v mnohem složitějších podmínkách. Když například hoří někde v lese, kvalitní mobilní pokrytí rozhodně není samozřejmostí.
Dříve velitelé získávali informace z místa zásahu především hlasově. S využíváním dronů přišla možnost získat mnohem lepší obraz o situaci, ale zároveň bylo potřeba tento obraz spolehlivě přenést.
Systém je dnes reálně nasazený. Obraz z místa zásahu lze přenášet do Národního operačního střediska a velící důstojníci ho mohou sledovat také přímo na místě, například na monitorové stěně ve vozidle, tabletu nebo telefonu. Díky tomu se mohou rozhodovat na základě výrazně kvalitnějších informací.
Co vás při nasazování autonomních robotů v průmyslu nejčastěji překvapí?
Často úplné maličkosti, které od stolu nevymyslíte.
Můžete mít výrobní halu s krásnou rovnou podlahou, ale pak zjistíte, že jsou na ní drobné zbytky oleje a robotický pes po nich klouže. Nebo narazíte na schody či jinou překážku, která vypadá jednoduše, ale konkrétní platformě nevyhovuje.
Právě proto je podle mě důležité technologii nejdříve vyzkoušet přímo v prostředí, kde má později fungovat.
Kdo musí podobný projekt uvnitř firmy táhnout?
Vždycky potřebujete člověka, který si projekt vezme za svůj. Musí technologii věřit, vidět v ní smysl a být připravený řešit spoustu věcí jak uvnitř firmy, tak s dodavatelem.
Zároveň potřebuje podporu vedení. Nové technologie se velmi rychle vyvíjejí a jejich zavádění není jednorázová záležitost.
Důležitá je také práce s lidmi v provozu. Když poprvé pustíte robotického psa na dílnu, zaměstnanci z něj mohou být nadšení. Ve chvíli, kdy začnou přemýšlet, jestli by mohl převzít část jejich práce, už může být reakce jiná. I s tím musí firma počítat a vysvětlovat, proč technologii zavádí.
Má tedy smysl začít velkou vizí, nebo raději jedním konkrétním projektem?
Je dobré vědět, kam chcete dojít. Prakticky ale potřebujete začít konkrétním krokem.
Nejdříve si ověříte prostředí. Zda robot zvládne povrch, schody a překážky a jestli máte dostatečné pokrytí pro přenos dat. Jakmile funguje tento základ, můžete postupně přidávat senzory, měření a další funkce.
Takový postup dává možnost technologii průběžně ověřovat a rozšiřovat podle toho, co se v reálném provozu skutečně osvědčí.
Kde vidíte největší potenciál autonomních systémů do dalších let?
Velký prostor vidím v bezpečnostních aplikacích a ostraze objektů a samozřejmě v průmyslových inspekcích.
Právě tam existuje velké množství pravidelně se opakujících činností. Pokud technik dvakrát denně někam chodí odečítat hodnoty nebo kontrolovat stav zařízení, je to typická úloha, kterou může převzít robot.
Navíc ji provede pokaždé stejně. Naměří požadované hodnoty, pořídí fotografie ze stejného místa a úhlu a žádnou kontrolu nevynechá. To je jedna z výhod stroje. Nenechá se ukecat.
Kdy podle vás poznáme, že autonomní robotika skutečně dospěla?
Ve chvíli, kdy se stane přirozenou součástí provozu.
Dnes už nikoho nepřekvapuje, že lidé při práci používají mobilní telefony, kamery nebo další digitální technologie. Podobné to podle mě jednou bude s autonomními roboty.
Jakmile se budou běžně pohybovat v provozu vedle lidí a zaměstnanci je přestanou vnímat jako něco výjimečného, bude to podle mě okamžik, kdy můžeme říct, že autonomní robotika skutečně dospěla.