AIMTEC a. s.

Lukáš Smelík: Výrobní firmy dnes používají celou řadu systémů — ERP, plánování, řízení výroby a logistiky, včetně automatizace. Skutečnou výzvou je dostat jednotlivé části do prostředí, které spolu dokážou komunikovat a reagovat na to, co se právě děje ve výrobně i v dodavatelském řetězci.

Právě na digitalizaci výroby a logistiky, včetně té automatizace, se už téměř 30 let zaměřuje firma AIMTEC. A já jsem rád, že u dnešního povídání mám Jindřicha Beka, který je určitě připraven na to, aby nám trošku více objasnil, kde se ten AIMTEC v tomto poli pohybuje.

A já se rovněž zeptám — jak jsem zmínil, je to 30 let digitalizace výrobních firem. Kdybychom se pustili do malého srovnání toho, kde ty firmy byly, kde jsou dnes a kde směřují, dokážeme si tu časovou mapu trošku ukázat?

Jindřich Bek: Tak já bych se možná nekoukal 30 let zpátky, ale kouknul bych 10–15 let zpátky, kdy ty firmy se zabývaly zejména tím, že nějakým způsobem zaváděly, řekněme, jakou formu digitalizace — ERP systémů, MES systémů, WMS systémů. A dneska, o těch 10–15 let později, to už není o té digitalizaci. Řekl bych, že jako každá dneska výrobní firma nějakou formu té digitalizace má, ale je to dneska hodně o synchronizaci, s automatizací, se shopfloorem a víceméně propojení té digitální vrstvy s tou fyzickou vrstvou na to, co se děje v té výrobě.

Takže to bych řekl, že je ten trend. Vy jste zmínil tu automatizaci. Ten nástup té automatizace, respektive takhle — automatizaci samozřejmě ve výrobě máme řekněme od 80. let, ale posledních 10, 5–10 let je tam výrazný rozvoj zejména v oblasti intralogistiky a v automatizaci kolaborativních robotů, mobilních robotů a tak dále. Takže ten bum automatizace je dneska viditelný a zřejmý. A abych to shrnul, ten největší rozdíl je, že dnes je to o synchronizaci digitální vrstvy a té fyzické vrstvy.

Lukáš Smelík: Nicméně to, o čem mluvíte, vyžaduje, aby se potkaly tyto dva světy, které si často nerozumí. To znamená ten svět IT, který přináší ty moderní nástroje digitalizace, a ten svět OT, který ty výrobní prostředky nějakým způsobem dává dohromady. Je právě problém, nebo největší výzva — abych neříkal slovo problém — to propojování do jednoho funkčního prostředí, protože těch systémů stupuje opravdu hodně? A třeba jak to vnímáte vy jako roli AIMTECu při tom propojování?

Jindřich Bek: Děkuji za tu otázku. My tam vnímáme to, že řekněme ty systémy jako takové, tak mají v dnešní době nějakou funkční softwarovou vrstvu, ale to, co je to klíčové, je řekněme orchestrace těch systémů napříč tou výrobou, potažmo teda logistikou.

Takže propojení té digitální vrstvy s tou fyzickou vrstvou, nastavování procesů, popis vlastně celého toho konceptu, to je to, kde vidíme dneska ten největší úskalí u firem, se kterými se denně řekněme potkáváme.

Lukáš Smelík: My se potkáváme u tohle povídání u příležitosti přípravy konferenci Smart Industry, která proběhne 12. listopadu v Plzni. A jeden z takových klíčových témat je i umělá inteligence. Jak ovlivňuje podle vás, všechny systémy výroby umělá inteligence? Je to zatím spíše taková ta novinářská věc, anebo v praxi skutečně už řešíte, aby umělá inteligence fungovala?

Jindřich Bek: My už umělou inteligenci samozřejmě v AIMTECu v nějakou formu používáme, ale obecně bych to shrnul — samozřejmě je to téma, o kterém všichni hovoří, všichni dneska umělou inteligenci v větší či menší míře používáme, ale bavíme-li se o výrobních firmách, tak my tam pořád vidíme ten základ v tom, že ta umělá inteligence potřebuje pracovat na nějakých datech. A ta data musí být správná, musí být konzistentní, musí být ucelená.

To znamená, pořád se vracíme k tomu, že pro umělou inteligenci a její využití na úrovni řízení společnosti, řekněme… pardon, na úrovni řízení výroby, tak klíčové jsou pořád ucelená data. A samozřejmě u všech těch firem probíhá v tuhle chvíli analýza, jakým způsobem s umělou inteligencí dále pracovat a využít ji.

Lukáš Smelík: A kdybychom chtěli být chviličku trochu konkrétní, tak když se podíváte na projekty z poslední doby — zmínil jste velký vývoj v intralogistice, humanoidní roboty, kteří za mě jsou pořád ještě ve stavu spíše hračky než reálného využití — ale kdybyste zmínil ty nejčastější věci, které se dnes dokážou ve výrobě posouvat… Máme tady nedostatek zaměstnanců na všech frontách, tak co jsou ty projekty, které nejčastěji řešíte dneska?

Jindřich Bek: Ja bych to možná rozdělil. My se hodně zabýváme intralogistikou a tam bych rozděli asi dvě sekce. Jedna ta pánová nebo jedna část jsou automatické sklady a ta druhá část je obecně mobilní robotika ve smyslu autonomních mobilních robotů AMR a tak dále. Takže to jsou řekněme dva směry, kterými se AIMTEC intenzivně zabývá a máme v nich poměrně obrovské množství projektů.

Lukáš Smelík: Takže vnímáte to tak, že když se bavíme o automatizaci, tak častokrát zaznívá, že automatizovaného už toho za ty roky bylo strašně moc. Na druhou stranu právě ta mobilní robotika na úrovni intralogistiky — je tam teďka největší potenciál pro ty firmy kouknout se třeba i z těch výrobních procesů, kde se o tom bavíme dlouho, směrem právě do té intralogistiky a tam hledat ten potenciál?

Jindřich Bek: Těch projektů je i zejména v automotive jako v značném množství a jedná se o obecně material handling, transport nějakého… nějakého formu výrobku, palety z bodu A do bodu B. Těch projektů je spousta a ten rozvoj té mobilní robotiky pro intralogistiku nabral jako v posledních 5–10 letech jako výrazného růstu, řekněme.

Těch projektů je tam spousta, ale ono to není v principu čistě o té technologii, ale je to opět o tom řízení, protože ten mobilní robot, pokud ho nahrazujeme… řekněme člověka, který dneska nějakou formou manipulační techniku obsluhuje, tak to nahrazení tím robotem nemůže být koncipováno 1:1 vůči člověku nebo manipulační technice. Ale je tam třeba do toho právě zapojit tu vrstvu řízení, získávat správná data ze systému a řekněme orchestrovat ty roboty tak, aby ten výkon celkový byl dostatečný. Není to o té technologii jako takové, ale je to o tom celém procesu intralogistiky, o propojení.

A je to i o tom z mého pohledu, aby ti lidé, kteří ty projekty připravují, měli dostatek času, nebo si případně zajistili podporu někde jinde, pro to ten projekt připravit. My se často setkáváme s tím, že se naši zákazníci vzhlédnou v té či oné technologii, ale to není řešení. My potřebujeme, aby zákazníci byli schopni popsat své procesy, vydefinovat, jak ti fungují… respektive jak fungují, jak by mohly fungovat, a teprve poté na to hledat adekvátní technologie plus vyřešit propojení s tou digitální vrstvou. To jest — když to zkrátím — aby ti roboti se nejenom hýbali, ale aby se hýbali efektivně.

Lukáš Smelík: Já myslím, že tím jsme dali poměrně hezký návod na to, co jsou ty klíčové otázky, se kterými můžou přicházet návštěvníci konference za společností AIMTEC. Já děkuji za tohle povídání a předpokládám, že ta šíře toho, co AIMTEC umí, je přesně to, aby ten návštěvník nebo i člověk, který se jenom tady dívá, chtěl získat trošku lepší přehled o tom nejen jaké technologie, ale proč a jak efektivně je použít. Tak tam nechápu tu výhodu AIMTECu.

Jindřich Bek: Přesně tak. Tedy ta výhoda… my jako AIMTEC jsme schopni našim zákazníkům, potažmo i návštěvníkům Smart Industry, pomoct už s návrhem toho procesu intenzivně a budeme o tom hovořit na konferenci. Pracujeme v oblasti simulací, dynamických simulací, to jest ověření toho návrhu před jeho realizací. A potom jsme schopni pomoct našim zákazníkům v oblasti právě propojení té fyzické vrstvy se softwarovou, digitální, a samozřejmě zajistit dodávku toho hardwaru. Ale je to o tom… je to hodně o té přípravě těch projektů. To je to, o čem budeme hovořit intenzivně.

Lukáš Smelík: Za mě je to jasná definice toho, jak já si představuju Smart Industry a další Smart Industry — tentokrát konference 12. listopadu s AIMTECu už v brzké době.